KAM S PENĚZI (9.9.2018)

Tohle téma miluji. V každé zemi je to trochu jinak, a když nevíte kam s nimi, může to být věru zapeklitá situace. Nemám na mysli úložky v bance, ve „šparkase“ ani doma v trezoru, mluvím o tom, kam se pokládají bankovky či mince při placení za zboží. Triviální, pomyslí si našinec. Ale co cizinec? A co našinec v cizině?

„Tam patří peníze!“, slyším hulákat paní zelinářku na pouličním trhu na Vinohradech. Stačí mi rychlý pohled na pult před ní a na tvář pána taky před ní. Na tácku na pultě jsou krásně vyrovnané nektarinky a distingovaný zjevně cizinec počítá na dlani české mince, s nimiž není od pohledu zatím moc kamarád. Vzpomenu si na obdobné scény, kdy jsem takto tápala já na začátku svého života v  Mexiku. „No chápete to?“, dožaduje se rozhořčeně souhlasu prodavačka na jiné zákaznici stojící v devět ráno pod toutéž červenou plachtou. Paní, která vybírá ovoce, dělá, že ji neslyší, ale z profilu vidím, jak její oči směřují v sloup. „On dal ty nektarinky na tácek, no chápete to někdo?“, dožaduje se odpovědi kyprá obchodnice. A tak se rozhodnu ji vyhovět: „Já to chápu“, ozvu se sladkým hlasem z kraje stánku. „Ten pán je cizinec a neví, že u nás se peníze pokládají na pult. Žila jsem dvanáct let v Mexiku a tam pokud nevložíte peníze do dlaně prodavači, bere to jako nevychovanost.“ „Vážně?“, zaostří si mě pohledem zelinářka a v tónu jejího hlasu je cítit náznak smířlivosti, jako by si právě pomyslela: „On mi to ten pán asi neudělal naschvál.“

To už stojím vedle onoho muže, který se dívá tu na mě, tu na prodavačku. Pohlédnu mu do očí, usměju se, spiklenecky se k němu nakloním a anglicky mu vysvětlím, o co tady celou dobu jde. Je klidný, zdvořile poděkuje a stočí rozhovor na to, co je černý bez a jestli a jak se jí. Jeho nektarinky mezitím putují z tácku na peníze všechny naráz na váhu a mě čeká další milý úkol: „Řekla byste mu prosím, že to dělá 33 korun?“, požádá mě prodejkyně.

„Je to jen otázka kulturních rozdílů“, dodávám a popřeji oběma krásný den. Sympatický cizinec je jediný, kdo mi odpoví. Mé srdce je klidné, mysl radostná a cestou si vzpomínám, jak jsem loni dala bankovky v jiném obchodě prodavačce do ruky, načež ona je položila na tácek a z toho tácku si je znovu vzala a uložila do pokladny. A jak o mnoho let dříve jsem v Mexiku položila deset pesos na stůl, přičemž dlaň prodavačky se leskla nad nimi tak dlouho, dokud jsem nepochopila, kam peníze patří :-).

Alice E.