KONEC ANESTEZIE (2.5.2018)

-„Mistře, proč mám nyní více bolestí než dříve?“, ptá se učeň svého učitele.

-„Je to proto, že jsi pro sebe nyní zvolil UZDRAVENÍ NAMÍSTO ANESTEZIE.“

 

V únoru loňského roku mi má duše řekla: „Neutop se ve svých bolestech; přijde den, kdy Tvé bolesti budou znamenat Tvé uzdravení.“ Přišly dny a měsíce, kdy jsem měla pocit, že se v nich svou myslí topím. Chtěla jsem je řešit a vyřešit UŽ, zamlčet je, zapudit je, za jakoukoliv cenu. Cvičila jsem a meditovala, dílem proto, že mě to energeticky očišťuje, a dílem i proto, že jsem věděla, že procházím černým tunelem. Po svém příjezdu do Čech jsem dokonce navštívila několik lékařů, ale žádný mi neuměl pomoci. I když… . Nějak často jsem začala slýchat větu: „Musíte si pomoct sama.“ A tak jsem to také udělala. Přestala jsem se snažit najít řešení a přijala své bolesti jako zdroj informací o tom, kdo jsem a co všechno dalšího zatím nevědomého ve mně je. Ve svých meditacích jsem se ponořila do naslouchání své duše prostřednictvím svého těla a při každém ponoru do svého vnitřního oceánu podvědomí jsem objevila nějaký poklad. Poklad o sobě samé. A konečně pochopila, že bolest není signálem jen pro nemoc, ale I PRO VELMI HLUBOKÉ UZDRAVOVÁNÍ NA ÚROVNI BUNĚČNÉ PAMĚTI.

Skrze meditace a pozorné vnímání svého vnitřního světa jsem postupně prožila pochopení, že všechny mé aspekty dlouho umlčované a utajované se nyní derou ven a razí si cestu skrz naskrz všemi překážkami mé mysli. A že to vypadá jak na bitevním poli, ze kterého já vybírám raněné části své podvědomé mysli – konečně je vidím, vnímám a přijímám za své – a nesu je do nemocnice, kterou je mé vlastní srdce. Tam se mou nejhlubší láskou ony zbaví svého náboje – bolesti, traumatu, dramatu, chaosu, hrůzy, atp.  A tak se ZE MĚ SAMÉ JIŽ MNOHO MĚSÍCŮ VYNOŘUJE MÁ STÁLE PRAVDIVĚJŠÍ VERZE.

Dokážeš to i Ty!

S láskou a s úctou,

Alice E.