OHEŇ aneb Cesta bojovníka pouští (5.4.2018)

…  právě jsem namixovala hudbu pro zítřejší Tanec čaker  – element oheň, solar plexus.  Sedím tu a celé to poslouchám.  Jmenuje se to „Cesta bojovníka pouští“ a od chvíle, kdy mi přišla právě tato inspirace, v tom celém vidím svou vlastní cestu posledních třech a půl let. Cestu, která začala tak náhle, nečekanou fyzickou smrtí mého partnera.

Vidím zcela jasně, jak ten osamocený človíček vnímá nejprve jen to NIC a SAMOTU a jak bojuje sám se sebou a okolím, zmítán svým a později i cizím dramatem a chaosem. I když je kolem něho NIC, vnímá nepřetržitý tok Světla do jeho korunní čakry a tuší, že byť je sám, je napojen na VŠECHNO. A tak se nakonec rozhodne pro to přeci jen žít a vykročit.  A na té jeho cestě se mu zjevují úlomky jeho vlastní vnitřní Pravdy, napřed nedávají smysl, ale čím je jich více, tím více jim a sobě rozumí a tím roste jeho VNITŘNÍ SÍLA. Každé zakopnutí, každá bouře jeho vlastních strachuplných myšlenek a každé kousnuti okolí, jež kouše nejraději ty slabé, z něj vydobývá  v hloubce uloženou NEZMĚRNOU SÍLU, která přitápí  v kotli jeho ODHODLÁNÍ, a každý další učiněný krok upevňuje jeho SEBEDŮVĚRU. V každém jeho nadechnuti je ŽIVOUCÍ VÍRA, neboť v duši ví, že je to to jediné, co mu zbývá udělat  – NAJÍT SEBE SAMÉHO, UVNITŘ.

Cesta je nahoru dolů, ale on je jako vlk veden v noci Měsícem a ve dne Sluncem. Netuší, kam dojde, ale nemýlí se pocitem, že jde nyní o to, CO SE NA JEHO CESTĚ ODEHRAJE a o to, aby to strachy nevzdal.  Jsou místa, kde to ukrutně bolí a v jednu chvíli má jasný pocit, že jeho Já právě umírá…  . Lehne si, rozhodí rukama do stran a čeká, jestli tohle přežije. Ničemu nerozumí, už se sebou sám nebojuje, už nemá sílu se sebou bojovat…. .  A ve chvíli naprostého odevzdání  se osudu se na obzoru rodí nové  Slunce. Bojovník se zvedá ze svého vlastního hrobu a zcela jednoznačně ví, že je jiný.  ŽE JE KONEČNĚ TÍM, KÝM PŘED SEBOU TAK DLOUHO SCHOVÁVAL BÝT.  Shazuje svůj starý šat a obléká se do ZÁŘE SVÉHO VLASTNÍHO SLUNCE. Jeho VĚDOMÉ JÁ září do dáli jako sluneční štít. Jeho krok je lehký, vnitřně radostný a jeho OSOBNÍ MOC je tichá, o to více však patrná.

Čeká jej nový úkol – pečovat o znovunalezený poklad s hlubokou láskou v srdci a dokázat vertikální propojit s horizontálním na všech úrovních. Žít svou Pravdu úplně všude, ve všem, vždy, před všemi.

Alice E.

(5.dubna 2018)