Léčivá síla ZEMĚ (12.1.2018)

Ze všech živlů je u mě právě ten zemský zastoupen v nejmenší míře. Když se cítím ohrožena, nezakořeňuji, ale naopak se odpojím. Každý den potřebuji vědomě uzemňovat, na druhou stranu mám ale naprosto precizní hlubokou schopnost nacítění Matky Země a její láskyplné a vyživující síly. Dokážu během sekund na sobě pocítit to, jak mě její energie magnetizuje, takže když jsem v lese a zejména na kopcích, neustále zívám.

V Mexiku jsem žila nějaký čas v horách. Prastarých již od pohledu a magických od momentu, kdy jsem do nich vstoupila. Tam jsem poprvé pocítila, jaké to je být dokonale napojena na Zemi, cítit její vyživující lásku vstupovat ploskami nohou a odtud prostupovat tělo, slyšet ji mluvit skrze vše kolem mě a utíkat do její náruče pokaždé, když mě něco hluboce vyvedlo z míry. Tam jsem dokázala poprvé ve svém životě vnímat její energii jako vrcholně mateřskou, pečující a navracející mé psyché klid, bezpečí, řád, mému tělu pevno pod nohama a mému srdci hloubku bezpodmínečné lásky. Často jsem cestou do kopce ke svému oblíbenému místu křičela: „Mami, už jdu!“ Samotnou mě to rozesmívalo a vnímala jsem, jak mě už čeká a jak rozevírá svou náruč. Nahoře na kopci jsem nedočkavě padla čelem k zemi a objímala Ji. Čas přestal existovat, prostor neznal hranice.

A pak jsem tam šla naposled. Rozloučit se před odjezdem do Evropy. Dvanáct let života se smrsklo v Nic a Všechno a Ona mi milosrdně řekla: „Sem už nechoď, tady už Ti nic nevyjevím. Ale budu na Tebe čekat všude jinde.“

A tak jsem přijela do Prahy a vymyslela si kromě jiného Tanec čaker. Byl to vlastně nápad samotné Matky Země, která ke mně v Čechách promlouvá jak slíbila, byť jiným způsobem a není tak horká jako v Mexiku.

Namixovala jsem tedy hudbu pro první čakru, vždy plnou bubnů, ale různě intenzivní svou zemitostí. Prvotní syrovost volající po fyzickém spojení těla se Zemí umožnila otevření energetických kanálů dotykem. K tomu doprovod bubnů na živo a většina účastníků začala nasávat energii. Ta stoupala a nutila ty ležící se odlepit. Bylo to, jako když plníš nádobu. Výše a výše stoupala hladina životní energie v lidských tělech. Hýbala koleny, boky, pánví, aktivovala solar plexus, a když došla k srdci, smíchala se s elektrickou energií Vesmíru. Od té chvíle jsem měla pocit její odstředivosti. Dole jsem byla dostředivá, magnetická, čerpala jsem a plnila jsem se. Od srdce výše už jsem měla dost i na její sdílení. V srdci se matérie potkala s Duchem a Láska se rozlévala do prostoru. Bubny stále udržovaly hluboké ukotvení a život se linul všemi směry a vibroval v srdci Láskou, v krku zpěvem, ve třetím oku rozšířeným vnímáním a v korunce bezbřehostí svobody. V poslední skladbě létal Duch jako kondor v Andách, plachtící klidně protože si vědomý své ukotvenosti v Matce Zemi a blažený ze své oduševnělé a přitom hmotné krásy.

Alice E.

2 komentáře

  • Jana Chocholová napsal:

    Dobré odpoledne Alice,

    jen jsem chtéla podékovat za velmi příjemné odpoledne, které mi dalo možnost poznat zase jiné lidičky v novém prostředi a možnost se uvolnit, méla jsem velmi příjemný zážitek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *