Dovol si cítit se komfortně, i když hlava neví (1.10.)

Pár minut po té, co jsem své krásné velké rozhodnutí ztvrdila podpisem, usadila se mi mezi lopatkami paní Tíha, a v nadledvinkách se spustila chemická reakce … Má hlava zareagovala okamžitě – poslala sérii dobrých nápadů, jak novou situaci řešit, a ihned je seřadila do seznamu činností k vykonání, které je nezbytné učinit už. Už = co nejrychleji. A já v návalu euforie, s elánem sobě vlastním a v podvědomého strachu, vrhla jsem se konati vše, co hlava určila mi. Po dvou dnech jsem se cítila fyzicky grogy a po pěti jsem usínala s pocitem, že se dívám a myslím i ve spánku. Klid, který ve mne bydlel již mnoho měsíců, jako by se náhle během pár dnů stihnul odstěhovat.

Naštěstí mám své metódy  :-). Mé meditace dokázaly sice tělu ulevit, ale za pár hodin si hlava vytvořila další várku stresu.  Když mi nepomáhají meditace, už vím, že si něco nového nechci povolit zažít. Že něco zásadního v sobě samé nechci vidět.  A tak jsem klekla na kolena a požádala o pomoc … Přišla mi krásná odpověď mé Duše: DOVOL SI CÍTIT SE KOMFORTNĚ, I KDYŽ HLAVA NEVÍ. TVÁ HLAVA CHCE ČINIT TAK, JAK SE NAUČILA A V MNOHA CYKLECH SE JÍ OSVĚDČILO. APLIKUJ DŮVĚRU, TRPĚLIVOST A MNOHO, MNOHO SOU-CÍTĚNÍ.

Seplo mi. Někde hluboko uvnitř mého Bytí mi došlo, co se děje.  Že jsem si tento stav nerovnováhy sama přihrála znovu do života, abych si mohla sáhnout, tentokrát konečně velmi vědomě, na POCIT ZOUFALSTVÍ MÉ HLAVY, ŽE VŠECHNO MUSÍ UDĚLAT ONA. Bingo!

Když odezněl ve mně pocit Bingo!, rázem klidná jsem si sedla, zavřela oči, a vědomě si vybavila svou hlavu. Vzala jsem ji do své náruče jako matka své dítě a začala ji zpívat. Kolébala jsem svou Hlavu ve svých rukou a můj zpěv vycházel z mého Srdce. Byl to zpěv sou-cítění mé  Duše.  Nesl velmi jasnou energetickou zprávu: JÁ TĚ MILUJI, TY NEMUSÍŠ DĚLAT NIC. JSEM TU JÁ.
V mém těle se on-line rozléval klid a teplo. Má Duše byla všude v mém těle, v každé buňce a atomu. Všechny mé složky byly VĚDOMĚ SPOLU.

Po takto krásné a magické půlhodince SOU-CÍTĚNÍ jsem vstala a bylo po bolestech, po tíze, po neklidu. Téma ke zhmotnění mi zůstalo, ale vrátila jsem se do svého centra, z něhož činím ty kroky, které mám, a ostatní nechávám, aby přišly hotové ke mně.